Váleček … Kapr nebo bažant?

Jedete-li, nebyly dálnice, Praha - Poděbrady k Jičínu, tak se projíždí před Kopidlnem vsí Budčeves, na jediné odbočce doleva přijedete do Nečasu.

Po odbočení nezačne pršet, Nečas je vesnička v tehdejší době určená k zániku.

Mí rodiče po prodeji chalupy v Debrném, koupily dům k rekreaci právě tam.

Přízemní hospodářské stavení, s dvěma stodolami.

Toto vyprávění je omluvou Lubošovi cirka po pětačtyřiceti letech.

Krajina kolem Kopidlna, je dost štědrá na vodní plochy a pro sportovní rybáře velký výběr různých vod.

S kamarádem Lubošem jsme se domluvili na týdenním pobytu na této „chalupě.“

Tak jsme s manželkami nastoupili na autobusovém nádraží Praha Florenc do linkového autobusu jedoucí Praha – Špindlerův Mlýn.

Řidič, Míla Břehovský, můj kamarád, nás dovezl do Budčevsi, kde nás vysypal, a do Nečasu jsme došli pěšky.

Hned druhý den jsme vyrazili na kolech nachytat večeři.Za Kopidlnem v pustině rybník tak akorát, nestalo se abych se odtud vracel bez ryb.Hojnost línů a kaprů, zaručovalo, že si Luboš zachytá, na prut ještě nechytal.

Místo jsem měl jedno, hned na hrázi,vlastně hned vedle silnice, Luboš vybalil s mou pomocí vercajk a začal se oddávat rybářské vášni.Já se staral o dřevo k rozdělání ohníčku.

Když ohýnek plnil svůj romantický účel, dal jsem se s dlouhým prutem do pořizování večeře.

Dost dlouho jsme čekali na první záběry, ale přišly, díky projevu mého kamaráda jsem se vrátil s myšlenek do reality.

„Hele, hele už je u toho!“

Luboš vyskočil a připravil se rukou k prutu.Pak jej zvedl a bez odporu navíjel vlasec, vytáhl nad hladinu malého lína a chystal se ho chytit do ruky.

Křikl jsem na něj.

„Nechytej ho do ruky!“

Sundal jsem s bundy peán, jím chytil háček a nad vodou rybičkou zatřepal, a sama při mrsknutí se svého pouta zbavila, žbluňkla do vody.

Na vysvětlenou, mu říkám, proč.

„Každá ryba má ochranný sliz, když ji pouštíš, není dobré ji tento sliz porušit!“

No konečně, si pomyslím, Luboš chytil prut, který začal putovat za rybou.

„Máš tam kapra.“

Konstatuji, a pozoruji počínání Luboše, nebylo nejhorší.S podběrákem mu, ale pomůžu.Ukládáme rybu do vezírku.

V návalu lovecké vášně Luboš zahodil prut, tak nešťastně, že korkové držadlo ohořelo v ohýnku.

Sedíme, povídáme si, když se leknu při oslovení na mou adresu.Otočím se, srdečně pozdravím známého, který se-děje na kole, se na nás směje.

„Ahoj Milane, ho přivítám!“

Po chvilce povídání, mě ukecal a chyceného kapra s ním vyměňuji za bažanta.

Luboš k mé konverzaci mlčel, ale dnes vím, jak moc trpěl.Taky mě to dal „sežrat“ po Milanově odjezdu.

„První mnou chycený kapr a ty ho vyměníš, no to je strašný!“

Dal se do lamentování.Má útěcha, že ještě nachytáme až padne jedenáctá hodina, byl můj marný pokus.

„Těšil jsem se, jak se pochlubím Jitce!“

Pokračoval.

Do dneška to mám na „talíři!“

Odjížděli jsme kol čtrnácté hodiny s třemi pěknými kapry, má předpověď se splnila.

Jitka a má žena Jana, se o přivezenou večeři postaraly.

Napište tip na pedon@seznam.cz ,

co ty dvě ten den uvařili …  Kapra nebo bažanta?

-------------------------------------------------------------------------------------

          Dostáváte na své emailové adresy ode mne rukopisy, nebo dnes ťukopisy ? 

Tedy prosím o pardon, ohledně gramatiky, nevhodné úpravy a podobně.

       Klasická korektura nebyla a není ani u jednoho příběhu, děkuji za pochopení.