V Á L E Č E K .... pekárny

Žil jsem příběh, který musím vyprávět.

 

 

 

                                                                  V roce třiasedmdesátém jsem se stal účastníkem kurzu k rozšíření řidičského průkazu. V tuto dobu, řidičák plný razítek a chybělo jen poslední tedy k řízení autobusu, a to mně umožnil, hradil dopravní podnik Praha.

No a v kursu jsme se potkaly, já a Váleček.Váleček tedy ještě ne, tuto přezdívku Luboš dostal od mé ženy někdy v osmdesátých letech.   

Zavzpomínal jsem na totalitní režim v němž nám bylo donuceno žít. Stala se podivná věc dvou lidem, které mně jsou blízký.Lubošovi a mému otci.V šedesátých letech, otec praštil s komunistickou  legitimací , s tím, že je komunista a to co jeho kolegové plánovali se nebude účastnit.

Mně bylo kol deseti let.Co si do dneška vybavuji, prožívala rodina krušné období, s finanční podporou rodičů mé matky.Otce vyhodili s Barrandova a nemohl sehnat práci, to bylo s politických důvodů.

Jinak to bylo s Lubošem, alias Válečkem.

Psal se již pětaosmdesátý rok, já zaměstnanec v pekárnách Odkolek ve Vysočanech.Procházím  přes dvůr závodu od vrátnice směrem k mému pracovišti.

Potkávám se svěšenou hlavou člověka, zdála se mně postava povědomá.

Nevydržel jsem a na svěšenou hlavu zavolal.

 "Luboši, jseš to ty!?"

Svěšená hlava se zvedla a hlavou mě proběhla myšlenka, že postava už není jenom povědomá.

 No jasně, je to Luboš, v hlavě konstatuji.

 "No nazdar, Petře, kde se tu bereš?" 

 Z Luboše vypadlo, to jsme se už srdečně vítali.

"Pojď sedneme si na vrátnici, tam pokecáme" 

Vracím mu otázku.

"Ale, kde se tu bereš ty, já tu už pět let pracuji?"

Dal se do vyprávění, lítá od čerta k ďáblu, tedy shání práci a nikde jej nechtějí zaměstnat. Důvod, prodělal operaci páteře.To byla hlavní příčina svěšené hlavy, při našem úplně náhodném potkání zde na dvoře pekárenském.

 

V minulém režimu, byla povinnost být zaměstnán, jinak hrozilo i zavření za takzvané příživnictví.Dost častá kontrola našeho občanského průkazu, což byla malá knížka s třiceti listy, příslušníky veřejné bezpečnosti.Pokud nebylo razítko od zaměstnavatele s údaji od kdy zaměstnán, byl problém. V průkazu byly kolonky o další údajích držitele OP.

  

 I přes tyto skutečnosti, byl otec i Luboš několik měsíců bez práce!!!

Jak to řešil otec přesně nevím, ale přerušil dobu nečinnosti nástupem do svazu Československo-sovětského přátelství, se sídlem na Smetanově nábřeží č.16. a časem se vrátil do Barrandovských ateliérů, do pozice ústřední dramaturg.

 

A   Váleček, vzal jsem jej za loket se slovy, "Pojď za někým zajdeme, za pokus to stojí, tím nic nezkazíme."

Zaklepal jsem na dveře naše cíle.Ozvalo se kusé.

"Dále!"

Vstoupili jsme.

"Dobrý den pane Němeček, potřeboval bych s vámi mluvit"

Pohybem ruky a se slovy "Sedněte si" nás usadil na židle.

             Pracoval jsem druhým rokem jako moučkař, pro výrobu chleba a nestíhal připravovat mouku pro výrobu bílého pečiva.S tím jsem kalkuloval.

Tak jsem začal. "Pane Němeček."

ukázal a otočil k Lubošovi, "Můj letitý kamarád pan Válek, žije s problémem!"

V krátkosti jsem jej seznámil s problémem, Němeček položil pár otázek směrovaných na Luboše.

Návštěvu jsme ukončili s jeho slovy, otočil se na mne.

"Petře, doveď pana Válka na osobní oddělení, já tam hned zavolám, aby o vás věděli!"

    

A   Váleček, druhý den nastupoval na přípravu bílé moky k výrobě rohlíků.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

P.S.