Na rybách …. Dvě nešťastnice.
28.06.2019 13:20Dobrý den,
Žil jsem příběh, který musím vyprávět.
Na rybách …. Dvě nešťastnice.
S prožitého života jsou příhody, jak se říká, na to do smrti nezapomenu.Tento příběh do nich patří.
Dost aktivně jsem provozoval sportovní rybolov.S kamarádem Karlem Tůmou jsme jezdili na řeku Sázavu, oba jsme preferovali lov na řece.Řeka skýtala nečekaná dobrodružství, převážně se chytalo na jeden dlouhý prut, pod jezy nebo jsme brodili.Ryba se musela najít.Podařilo se mně v Týnci nad Sázavou ve třináct hodin zaseknout pěkného úhoře, na Jizeře bolena, Berounka mě poctila candátem, Vltava v Tróji několik parem a trofejního kapra jsem do podběráku dostal po čtyřiceti minutách boje s rybou, na Labi u Kostelce nad Labem.
Ale největší, nejcennější úlovek mám ze Sázavy.
Byl čas prázdnin, zajel jsem na ryby pod jez do Zálib nebo Chocerad, je to již tak dávno?!
Místo vyberu asi třicet metrů pod hranou jezu přírodního charakteru, šířka vodní hladiny se musela vejít do zúženého terénu. Mezi ostrov po mé levici a břeh, kde jsem ve směru proudu na dlouhý prut, naváděl nástrahu do míst, kde se voda vrací. Značný proud vytvářel příjemnou zvukovou kulisu.
Zjišťuji hloubku kolem tří metrů, za mnou je šířka řeky značně širší a brodivá, je vidět kamenité dno.
Asi po půl hodině dorazil kolega rybář, ten se usadil u hrany jezu, zvednutím ruky se pozdravíme.
Blížilo se poledne, uvažuji o ukončení dnešní rybařiny, do hukotu vody se vloudily dětské hlasy.Otočím se a pohledem jsem zjistil příčinu, dva dospělci vedli početnou skupinu dětí, šli husím pochodem na druhý břeh.Konec dětí vidět nebylo.
Pomalu sklízím a věnuji se svému.
Pochod dětí nekončí, vidím, jak dospělci na protějším břehu mizí v porostu a nyní vstupující děcka již nejdou nejmenší hloubkou, už jim voda sahá do pasu.Evidentně s tahem vody bojují.
V Sázavě nad Sázavou, pod jezem, z vany jezu, s Karlem se potápíme a čistíme dno od nepořádku, od nepořádných lidí.Přes zimu s toho dělají skládku, stará kola, kamna, kočárky, a mnoho dalšího jsme z řeky vyndavali na břeh, hrozně stěžoval tento odpad rybařinu.Tam jsem neměl problém s mým nedobrým plaveckým uměním, ale tady?
Podívám se po kolegovi rybáři, ten už stál a s obavami v očích sledoval poslední děti, které bez dozoru dospělých vstupovali do řeky, zase níže po toku.Oběma pažemi naznačil, že nevěří svým očím.
Poslední dvě děvčata již strhl proud, v rukách nějaké šatní doplňky, evidentně neuměli plavat.Stále vyčkávám, mám s té vody dost respekt.Černovlasá, dlouhovlasá dívka, tak čtrnáct let, s úspěchem s vodou bojovala, ale bylo jasné, že druhý břeh se jí vzdaluje.
Kolega se již hnul za druhou dívkou, zatím se blížily ke mně, od něj se vzdalovaly.Pohled vrátím k černovlasé, která míjela mé stanoviště.A ouha, to se dostala k té hlubině, zmizela pod hladinou.Ve spěchu stahuji kalhoty a vrhám se za cílem, při hladině, vidím pouze její vlasy.
Asi čtyř metrovou vzdálenost překonám, chytám dívku kolem hrudníku levačkou a snažím se s ní nasměrovat k otevřenému břehu naproti, ještě jsem pravačkou chytil cosi, co tratila.
Měl jsem už toho plné kecky, když, jsem s úlevou došlápl na dno.Do brodil k cíli i s úlovkem, tam mně kolega už pomohl překonat poslední kousek na břeh.
Jeho úlovek, již seděl vytřeštěný na břehu, mnou vytažená černovláska, schytala pár ran do zad, a k naší úlevě se rozkašlala a plivala vodu.
Na naše otázky ohledně vedoucích, neuměly odpovědět.
Ale s úlevou jsme se zasmáli s kolegou Milanem.
„Tady máš ručník, ten jsem ještě chytil“ A podávám jej dívce.
„Jeje, dík.“ odvětila a rozmrzele hned dodala „A kde mám tepláky?“
Dost ztrátu tepláků litovala.
Nechci se ani zamýšlet, jednalo se o děti z pionýrského tábora, šly z výletu.
...................................................................................................
S přátelským pozdravem
Petr Toman
Praha 9 – Čakovice
https://www.pedon.cz/kontakt/
https://www.pedon.cz/reference/
———
Zpět