Na rybách …. Dvě nešťastnice.

28.06.2019 13:20

Dobrý den, 

           přeji vše nejlepší Pavlům a Petrům, však zítra mají na co zavzpomínat,
------------------------------------------------------------------------------
 
 

                Žil jsem příběh, který musím vyprávět.

 

                                Na rybách …. Dvě nešťastnice.

 

S prožitého života jsou příhody, jak se říká, na to do smrti nezapomenu.Tento příběh do nich patří.

Dost aktivně jsem provozoval sportovní rybolov.S kamarádem Karlem Tůmou jsme jezdili na řeku Sázavu, oba jsme preferovali lov na řece.Řeka skýtala nečekaná dobrodružství, převážně se chytalo na jeden dlouhý prut, pod jezy nebo jsme brodili.Ryba se musela najít.Podařilo se mně v Týnci nad Sázavou ve  třináct hodin zaseknout pěkného úhoře, na Jizeře bolena, Berounka mě poctila candátem, Vltava v Tróji několik parem a trofejního kapra jsem do podběráku dostal po čtyřiceti minutách boje s rybou, na Labi u Kostelce nad Labem.

Ale největší, nejcennější úlovek mám ze Sázavy.

Byl čas prázdnin, zajel jsem na ryby pod jez do Zálib nebo Chocerad, je to již tak dávno?!

 

Místo vyberu asi třicet metrů pod hranou jezu přírodního charakteru, šířka vodní hladiny se musela vejít do zúženého terénu. Mezi ostrov po mé levici a břeh, kde jsem ve směru proudu na dlouhý prut, naváděl nástrahu do míst, kde se voda vrací. Značný proud vytvářel příjemnou zvukovou kulisu.

Zjišťuji hloubku kolem tří metrů, za mnou je šířka řeky značně širší a brodivá, je vidět kamenité dno.

Asi po půl hodině dorazil kolega rybář, ten se usadil u hrany jezu, zvednutím ruky se pozdravíme.

Blížilo se poledne, uvažuji o ukončení dnešní rybařiny, do hukotu vody se vloudily dětské hlasy.Otočím se a pohledem jsem zjistil příčinu, dva dospělci vedli početnou skupinu dětí, šli husím pochodem na druhý břeh.Konec dětí vidět nebylo.

Pomalu sklízím a věnuji se svému.

Pochod dětí nekončí, vidím, jak dospělci na protějším břehu mizí v porostu a nyní vstupující děcka již nejdou nejmenší hloubkou, už jim voda sahá do pasu.Evidentně s tahem vody bojují.

 

V Sázavě nad Sázavou, pod jezem, z vany jezu, s Karlem se potápíme a čistíme dno od nepořádku, od nepořádných lidí.Přes zimu s toho dělají skládku, stará kola, kamna, kočárky, a mnoho dalšího jsme z řeky vyndavali na břeh, hrozně stěžoval tento odpad rybařinu.Tam jsem neměl problém s mým nedobrým plaveckým uměním, ale tady?

Podívám se po kolegovi rybáři, ten už stál a s obavami v očích sledoval poslední děti, které bez dozoru dospělých vstupovali do řeky, zase níže po toku.Oběma pažemi naznačil, že nevěří svým očím.

Poslední dvě děvčata již strhl proud, v rukách nějaké šatní doplňky, evidentně neuměli plavat.Stále vyčkávám, mám s té vody dost respekt.Černovlasá, dlouhovlasá dívka, tak čtrnáct let, s úspěchem s vodou bojovala, ale bylo jasné, že druhý břeh se jí vzdaluje.

Kolega se již hnul za druhou dívkou, zatím se blížily ke mně, od něj se vzdalovaly.Pohled vrátím k černovlasé, která míjela mé stanoviště.A ouha, to se dostala k té hlubině, zmizela pod hladinou.Ve spěchu stahuji kalhoty a vrhám se za cílem, při hladině, vidím pouze její vlasy.

Asi čtyř metrovou vzdálenost překonám, chytám dívku kolem hrudníku levačkou a snažím se s ní nasměrovat k otevřenému břehu naproti, ještě jsem pravačkou chytil cosi, co tratila.

Měl jsem už toho plné kecky, když, jsem s úlevou došlápl na dno.Do brodil k cíli i s úlovkem, tam mně kolega už pomohl překonat poslední kousek na břeh.

Jeho úlovek, již seděl vytřeštěný na břehu, mnou vytažená černovláska, schytala pár ran do zad, a k naší úlevě se rozkašlala a plivala vodu.

Na naše otázky ohledně vedoucích, neuměly odpovědět.

Ale s úlevou jsme se zasmáli s kolegou Milanem.

„Tady máš ručník, ten jsem ještě chytil“  A podávám jej dívce.

„Jeje, dík.“  odvětila a rozmrzele hned dodala „A kde mám tepláky?“

Dost ztrátu tepláků litovala.

Nechci se ani zamýšlet, jednalo se o děti z pionýrského tábora, šly z výletu.

...................................................................................................

Založil jsem na pobočce v Praze, ve FIO bance transparentní účet, po otevření je Vám k nahlédnutí, veškeré pohyby plateb a příjmů, si ověříte.To znamená, že pod každým příběhem bude tento odkaz.
Nemusíte posílat vůbec nic, tady je vše řečené.
Dle svého uvážení, momentální finanční situace, pošlete jakýkoli finanční obnos.
Dáme tomu do konce roku, to znamená, v lednu 2019 nastřádaný obnos rozdělíme.
Po konzultacích s několika z vás se dospělo k názoru.
Dáme tomu do konce roku, to znamená, v lednu 27- 2020 nastřádaný obnos rozdělíme, dle nového nastavení.
        40% ............. autorský honorář
        40% ............. na podporu dětí, ....do neziskové organizace Dítě a kůň
 2X 10% ............. vylosujeme a pošleme dvěma z vás na účet.
 
Příspěvky od firem a organizací  -- 
 Děkujeme a na oplátku je zviditelníme na webových stránkách, po domluvě s majitelem-jednatelem.
 
Vše je na důvěře a mé víře v lidičky, takže žádný notář, jak se často používá.
 
Číslo účtu: 51012781/2010
 
 
"Zjednodušte si život a nezapomeňte, že nemusíte vůbec nic, zato můžete cokoliv... :-)"
                 Určitě s finanční realizace budete mít dobrý pocit !
P.S.
Dostáváte na své emailové adresy ode mne rukopisy, nebo dnes ťukopisy ? ;-)
Tedy prosím o pardon, ohledně gramatiky, nevhodné úpravy a podobně.
       Klasická korektura nebyla a není ani u jednoho příběhu, děkuji za pochopení.
 
                                         Psát závěr, je asi zbytečné, zachovejte v srdci přízeň!
-- 

S přátelským pozdravem 
Petr Toman
Praha 9 – Čakovice
https://www.pedon.cz/kontakt/
https://www.pedon.cz/reference/

Zpět

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.