Revizorem v MHD Praha.
18.03.2018 12:13Žil jsem příběh, který musím vyprávět.
Po nástupu do garáží Klíčov, mně zařadili do diagramu brigády socialistické práce.
Naše parta vedená řidičem Jirkou Kopeckým, který vyřídil s vedením, že se postaráme o staré autobusy s generál-kovanými motory.Byla to dost velká řehole, ale odměnou byl slib, že po zajetí motorů dostaneme zcela nové autobusy přímo z výroby.To pro mladé, zapálené řidiče bylo terno.
Staré plečky, šunky, kosti-třesy, jak všelijak jsme říkaly starým vozům byly jednoho dne vyměněny dle dohody za zbrusu nové autobusy.
Dva řidiči se starají o autobus a na lince se střídají, dle diagramu určité linky, co si pamatuji, měli jsme čísla 195, 197, 151 a 158, na té poslední, říkám, že jsem se oženil.Konečná ve Vysočanech u polikliniky a trať vedla přes Prosek, Čakovice do Miškovic.
Ještě dnes někdo zavzpomíná a již v dobrém povypráví, jak jsem jej „vybral“ na konečné v „Miško.“
Dojel jsem na konečnou, zastavil, stoupl, otevřel pouze přední dveře, oslovil cestující.
„Prosím vás vystupovat předními dveřmi a připravte si jízdenky ke kontrole.“
Musím podotknout, že v na této lince 158 jsem tuto kontrolu neprovozoval často, , ani by to nemělo smysl, cestující již vás znají.
V této době byly takzvané strojky s vyměnitelnými hroty přes které se jízdenka propíchla, tak vznikly dírky, jako od kleštiček, které používaly "česaďáci." Ty při ranním výjezdu každý řidič nastavil číselný kód, který zapsal do jízdního výkazu.Skutečnost, ne každý řidič tuto povinnost splnil.
Z Miškovic jezdili místní nakupovat do Čakovic ke Kolínovi a zpět si počkali na stejný autobus, kterým přijeli.
Stačilo, přehodit hroty ve strojku a "kaštani" byli nahraní."
Výčepák Karel připlul a rázně postavil dvě piva na porcelánové tácky, což doprovázel charakterní zvuk, otočil se k výčepu, kde do jedné ruky čapnul dvě odlivky plné nahnědlé tekutiny.
No nazdar, pomyslel a ještě netuše co za to nazdar zařadit.Námitky z mích úst se rozplynuly v hluku hospody, viděl jsem, že odpor by zhoršil mou situaci do které jsem se dostal jen svou blbostí.
Také jiné řešení, které je výjimkou, po zkonzumovaní předloženého, poděkoval a dal se na ústup k domovu, a vyšlo to.
Již mnoho let zrušená hospoda nejblíže garáží nesla název U tesařů, často byla srazem řidičů po práci.Jedno takové odpoledne někdo pronesl informaci o nově postaveném kině „ Moskva“ a na úvod promítají Italský film.
Pozornost ostatních zaujala zpráva o tématu filmu, mafiáni znásilňují dceru jiného, a natočené scény aktu nemají cenzuru.
Byla nás celkem banda, asi sedm a jednohlasně se rozhodlo, jedeme, to musíme vidět.
Tak se rozhodlo, zkontroloval se čas, že stihneme začátek, zaplatila se útrata a banda v náladě vyrazila směr Ládví.
Ovšem po cestě zjišťujme finanční krizi v našich peněženkách.Já a můj kamarád Petr z Vinoře nacházíme řešení, které hned realizujeme.
Řidič u MHD, v uniformě byl brán jako veřejný činitel, to znamenalo, na knoflík, mohl kontrolovat cestující.Revizorský odznak měl jenom Petr a já.
Půjčily jsme odznaky těm méně otrlejším z nás a v tramvaji se přepravujeme k cíli s jasnou podmínkou, vybrat dostatečný obnos peněz k zakoupení lístků do kina.
Při přesunu ze zastávky ke kinu hodnotíme akci za úspěšnou, ale finance končí v kapsách zaměstnanců kina, jako úplatky.Beznadějně vyprodané představení, , tuto akci mohlo jen přiopilé napadnout.
Na plátně běžel program předcházející hlavnímu filmu, když nám uvaděčka ukazovala kam máme složit svá těla.Ovšem naše banda bila kapkou, kapkou lidí už usazených na dostatečně širokých schodech.
Jednou s účelových linek byl spoj, který měl dlouhý úsek mezi zastávkami, v silněji obsazeném voze nestihnete provést kontrolu, černí, bez jízdenek na další stanici stačí vystoupit.
S Karlova náměstí, taková účelová linka jezdila a vozila milovníky koňských dostihů na závodiště do Chuchle.A cestující měli něco společného, jeli za zábavou, měli peníze.Další výhodou pro revizora je domluva s řidičem, což bylo jednoduché protože již zmíněný kamarád Petr, občas tento spoj jezdil.
Tak bylo domluvená spolupráce na květnovou neděli a sešli jsme se, kde jinde než v garáži.
Petr vyjel z nástupní stanice s téměř plně obsazeným autobusem, musím počkat dostatečnou dobu než vyhlásím započatou kontrolu jízdenek, o to více, protože zde je platné jízdné, označení ve strojcích, třech jízdenek, pouze dvě je hodnoceno, jako cestují bez jízdenky.
Proto jsem popsal výhody domluvy, někdy se také z řad cestujících ozvalo „Co se ten řidič tak courá.“
Ale na svou položenou otázku si v Chuchli dokázali odpovědět sami.
Po cestě provedená kontrola proběhla i s úsměvnými dialogy, a jeden cestující, který zaplatil zmiňovanou dvackou nás pozval do areálu závodiště.
Osmnáct udělených pokut krát dvacet korun čistého, nám dá třistašedesát korun.
To je výdělek čistého, za pár hodin zábavy.Osm až deset vymožených pokud při troše štěstí se dalo vyprodukovat do dvouch hodin, zase dle lokality a denního času.
Také jsme se domlouvali na na noční spoje.
Hrubého odhadu, výdělek za týden práce někde ve fabrice.
Ano dali se vydělat i slušné peníze, muselo se také chtít, jak se říká jít s kůží na trh.
Kolem roku 1978, se pokuty za jízdu bez označené jízdenky zvedly na sto korun.Pod tlakem této změny, jsem se na Kačerově v budově stanice metra rozloučil s vedením, které nás mělo na starosti.
--------------------------------------------------------------------
———
Zpět