Revizorem v MHD Praha.

 

                                                                     První odezva a přání přišla telefonní cestou z Ledče nad Sázavou.

 

Píši příběh na přání, z mého pracovního nasazení v letech sedmdesátých.

V té době ve stavbě první úsek metra v Praze, konečné stanice Kačerov a Sokolovská (Florenc).

V místě budoucí stanice metra Florenc překážely garáže podniku ČSAD tehdy označené 101. Já i otčín u zmíněného podniku pracujeme.

V roce 1970 se podnik přesouvá na Prahu 9 - Klíčov, do nových prostor.

A v témže roce se stěhuje má rodina z Holešovic na Prosek do ulice Teplická, blíže za prací.

 

Ani mne nenapadlo, že jednou budu pracovat za plotem který, rozděloval dva pozemky, a dírou v plotě jsme prolézali na staveniště "kontrolovat" průběh stavby pro dopraví podnik.

Ale ten čas přišel a nastupuji v létě v třiasedmdesátém roce do dopravního podniku, jako řidič.

Po nástupu do garáží Klíčov, mně zařadili do diagramu brigády socialistické práce.

Naše parta vedená řidičem Jirkou Kopeckým, který vyřídil s vedením, že se postaráme o  staré autobusy s generál-kovanými motory.Byla to dost velká řehole, ale odměnou byl slib, že po zajetí motorů dostaneme zcela nové autobusy přímo z výroby.To pro mladé, zapálené řidiče bylo terno.

Staré plečky, šunky, kosti-třesy, jak všelijak jsme říkaly starým vozům byly jednoho dne vyměněny dle dohody za zbrusu nové autobusy.

Dva řidiči se starají o autobus a na lince se střídají, dle diagramu určité linky, co si pamatuji, měli jsme čísla 195, 197, 151 a 158, na té poslední, říkám, že jsem se oženil.Konečná ve Vysočanech u polikliniky a trať vedla přes Prosek, Čakovice do Miškovic.

Ještě dnes někdo zavzpomíná a již v dobrém povypráví, jak jsem jej „vybral“  na konečné v „Miško.“

Dojel jsem na konečnou, zastavil, stoupl, otevřel pouze přední dveře, oslovil cestující.

„Prosím vás vystupovat  předními dveřmi a připravte si jízdenky ke kontrole.“

 

Musím podotknout, že v na této lince 158 jsem tuto kontrolu neprovozoval často, , ani by to nemělo smysl, cestující již vás znají.

 

V této době byly takzvané strojky s vyměnitelnými hroty přes které se jízdenka propíchla, tak vznikly dírky, jako od kleštiček, které používaly "česaďáci." Ty při ranním výjezdu každý řidič nastavil číselný kód, který zapsal do jízdního výkazu.Skutečnost, ne každý řidič tuto povinnost splnil.

Z Miškovic jezdili místní nakupovat do Čakovic ke Kolínovi  a zpět si počkali na stejný autobus, kterým přijeli.

Stačilo, přehodit hroty ve strojku a "kaštani" byli nahraní."

 

Po pronesení té věty do autobusu jsem sledoval chování cestujících, většina černých, se prozradila už dopředu.Dodatečné označení jízdenky bylo hodnoceno, jako jízdenka neplatná.Následovalo udělení pokuty a dotaz, je-li ochoten cestující zaplatit na místě.

 

Z čásky padesát korun, nám šlo do výplaty padesát procent hrubého, dvacet korun čistého.

Pokud nešťastník nemohl nebo nechtěl na místě zaplatit, musel se legitimovat a to byla práce navíc, dost se to řešilo dvackou do kapsy.

 

                 V případě jiném, i jiné řešení, často jsem kontroly prováděl sám.Po Sokolovské ulici v tramvaji jedoucí ze středu města, provádím kontrolu cestujících a ejhle, bez jízdenky chlapík, nojo, hlavu ohnutou, aby mohl stát u dveří připravený k výstupu.Tuto stanici jsem i já považoval za konečnou v této tramvaji.

Krátké dohadování s chlapíkem, obrem, udělenou pokutu, že zaplatí, ať jej kousek doprovodím.Normálně se nedá vystoupit s pokutovaným, pak je málo šancí na dotažení udělené pokuty, ke zdárnému konci.

Ve mně blbé pocity, ale od stanice vyrazili směrem, který mně vyhovoval, stále mlel nějaká proč byl bez jízdenky, že se vyrovná, ze mně spadaly

obavy z toho výškového rozdílu.Nejsem zvyklí potkávat lidi, kterým chci-li se podívat do očí, musím zvedat hlavu a koukat nahoru.

V hlavě si rovnám myšlenky o tom, že limit, jsem si splnil a pojedu k domovu.

"Pojďte šéfe za mnou" se řízně ozvalo z hory masa a kostí, s chodníku vplul do dveří, naproti v místnosti výčep piva a za ním se na mého viníka zubil výčepní a vítal příchozího "Ahoj brácho, kde jsi tak dlouho?"

"Čau Karle, vedu ti tady pana šéfa." No nazdar, pomyslím si, a rychle se vracely blbé pocity.

Karlovi jsem nestál ani za pohled, zeptal se bráchy, "Jako obvykle?"

"Šéfe, tady si sedněte!" A pravačkou mně natlačil do židle k malému stolku u výčepu a otočil hlavu k výčepu se slovy.

"Jo,Jo, ale dvakrát"

 

Výčepák Karel připlul a rázně postavil dvě piva na porcelánové tácky, což doprovázel charakterní zvuk, otočil se k výčepu, kde do jedné ruky čapnul dvě odlivky plné nahnědlé tekutiny.

 

 

No nazdar, pomyslel a ještě netuše co za to nazdar zařadit.Námitky z mích úst se rozplynuly v hluku hospody, viděl jsem, že odpor by zhoršil mou situaci do které jsem se dostal jen svou blbostí.

Také  jiné řešení, které je výjimkou, po zkonzumovaní předloženého, poděkoval a dal se na ústup k domovu, a vyšlo to.

 

                   Již mnoho let zrušená hospoda nejblíže garáží nesla název U tesařů, často byla srazem řidičů po práci.Jedno takové odpoledne někdo pronesl informaci o nově postaveném kině   „ Moskva“ a na úvod promítají Italský film.

Pozornost ostatních zaujala zpráva o tématu filmu, mafiáni znásilňují dceru jiného, a natočené scény aktu nemají cenzuru.

Byla nás celkem banda, asi sedm a jednohlasně se rozhodlo, jedeme, to musíme vidět.

Tak se rozhodlo, zkontroloval se čas, že stihneme začátek, zaplatila se útrata a banda v náladě vyrazila směr Ládví.

Ovšem po cestě zjišťujme finanční krizi v našich peněženkách.Já a můj kamarád Petr z Vinoře nacházíme řešení, které hned realizujeme.

Řidič u MHD, v uniformě byl brán jako veřejný činitel, to znamenalo, na knoflík, mohl kontrolovat cestující.Revizorský odznak měl jenom Petr a já.

Půjčily jsme odznaky těm méně otrlejším z nás a v tramvaji se přepravujeme k cíli s jasnou podmínkou, vybrat dostatečný obnos peněz k zakoupení lístků do kina.

Při přesunu ze zastávky ke kinu hodnotíme akci za úspěšnou, ale finance končí v kapsách zaměstnanců kina, jako úplatky.Beznadějně vyprodané představení, , tuto akci mohlo jen přiopilé napadnout.

 

Na plátně běžel program předcházející hlavnímu filmu, když nám uvaděčka ukazovala kam máme složit svá těla.Ovšem naše banda bila kapkou, kapkou lidí už usazených na dostatečně širokých schodech.

 

 

                           Na tehdejší dobu, se revizemi dali vydělat i slušné peníze, ale záleželo na lokalitě konání.

 

     Klasická korektura nebyla a není ani u jednoho příběhu, děkuji za pochopení.