3. B E R N A R D

Žil jsem příběh, který musím vyprávět.

                                                       

                                                 BERNARD

 

                              Co si představíte pod slovem, jak v nadpise?

Za poslední patnácti letí jsem přečetl haflo vzdělávacích knížek a vyslechl mraky "CD".

Tak jsem podal informaci v Silvestrovském příběhu.

 

Znáte autory ? - Tom Hopkins, Allan Pease, Robert T.Kiyosaki, Robert H.Schuleller, Ron Ball, Dexter Yager, Donald J.Trump, Steve W.Price, Zig Ziglar, Earl Nightingale.

 

Co asi tak tito lidé mají společného?
Určitě se narodili a dospěli ve svobodném světě, psaly knihy.

Psali o sobě a příbězích, lidí, kteří dokázali žít příběh, který chtěli vyprávět, aby předaly skutečnosti, kterými se museli prokousat, aby dosáhli svého cíle.

Tím svým příběhem nakopnout ty kteří také hledají.

Podnikatel má na své zaměstnance shlížet, jako na partnery.Úspěšný podnikatel,

finančně zajištěný, předávat své zkušenosti dalším lidem, těm kteří také hledají.

V minulém režimu, chybí svoboda a samozřejmě i možnosti vzdělávání, čím méně vzdělaný a informovaný lid, tím je ovladatelnější. Skoro mám dojem, strašný, že to pokračuje, (váš názor prosím na pedon@seznam.cz ).

Zažil jsem druhé vření v našem národě, ve svých čtyřiceti letech, byl jsem dojat a

šťastný, že jsem se pádu režimu dožil.Ale to jsou jiné kapitoly které musím vyprávět.

Podnikatel má předávat své zkušenosti dalším lidem, ale proč ne Čech Čechům?

A jsem Čech a mám rád pivo, konečně se blížím k položené otázce v úvodu.

Tvrdohlavý muž, je název knihy, napsal ji Čech.

O to větší radost ve mně vzplanula po přečtení, no super úspěšný podnikatel a napsal příběh o začátcích svého podnikatelského záměru a jeho uskutečňování.

Zajímavé na tom je, jak se knížka dostala do mého vlastnictví.

Kamarád Michal provozoval restauraci stejného názvu, jako jeho křestní jméno.Rohová v bloku řadových domů, v ulici na opačné straně již zavřená, dost známá v sedmdesátých letech, restaurace U Trikalů

Zkraje dubna loňského roku, tedy roce 2017, projíždím Čakovice na jejich konec, k domovu.a musím projet kolem zmíněných domů a neunikne mému pohledu křídou popsaný poutač postavený na chodníku.Ten oznamoval znovu otevření restaurace U Michala. Mé myšlenky směřují k dříve navštěvované restauraci.

Po večeři poděkuji ženě a pokládám otázku.

„Libuš, to víš, že rodina Červených už skončila s pronájmem Michalovi hospody, nechceš se mnou zajít na pivo?“

Myšlenky mně dají za pravdu a čekám na odpověď.

Nepřichází tak pokračuji. „Tak má před loňská předpověď se splnila, je tam asi někdo jiný, tak jsem zvědavý, tak za deset minut vyrazíme?“

Pak jsem slyšel váhavou odpověď. „Jdi sám, já už lítání mám dost a bolí mě nohy.“

Mlčím, vím co ji provedl s kře-čáky doktor, pak myšlenky zaplavou k mým zkušenostem s doktory, myšlenkový postup uzavřu, také napíšu, ale co dřív?

A už to mám, dám dohromady možná témata a dám čtenářům vybrat, ať si napíší co v jejich zájmu a zvědavosti.

Pamatujete, mám pocit, že běžel kdysi v televizi, pořad, příběhy s otevřeným koncem a diváci si vybraly, jak má pokračovat a končit.

 

Můj příběh pokračuje, zdálky zjišťuji, zmizení poutače U Červeného dvora, vstupuji do restaurace.Jsem profesionálně přivítán a přijímám místo ve výčepu, kde jsem před lety sedával. 

Jeden s obsluhujících mě seznamuje se sortimentem piv, k mému potěšení přijímám informaci, že mají též desetistupňové pivo.Což před tím neměli, nemám rád jedenáctky, buď si dám desítku či dvanáctku, dle chuti a financí v kapce.

S obsluhujícím si povídáme dál a dovídám se jeho podnikatelský příběh, zkušenosti má, z restaurace, kterou více jak desetiletí provozoval na Žižkově.

Neměnil vžitý název restaurace a již zmíněné profesionální uvítání dávalo palec nahoru.

Netrvalo více jak dvě vypitá piva a již si tykáme, nový provozovatel Zbyněk Bernard mě ke konci dubna nezištně odváží domů, ale nebudu předcházet.

Za mnou na okně leží asi tři knížky s titulem Tvrdohlavý muž, jako správný knihomol, ji zkoumám.

Zbyněk přivezl do Čakovic pivo,z pivovaru, dosud v Čakovicích neprodávané.

Dlouze jsem se toho piva napil a lehce si do nového kamaráda dloubl.

"Ty Zbyňdo kde jako to pivo vaříš?"

Odpověď jsem si v hlavě přeložil, jako ty vole co ti je potom a tvářil se, jako by koukal na troubu, že to nevím.

"No přece v Humpolci." 

Odpověděl a jeho výraz obličeje prozrazoval nějakou kulišárnu.

Zvednu své tělo a jdu na cigaretu ven, zákaz kouření v restauracích nebyl ještě pravomocný, ale Zbyněk jej nastavil již prvního dubna, kdy po prvé otevřel.

Shodli jsme se na nekouření ve společných prostorách restaurace i na dalším, že jde o omezování podnikatelské činnosti.

Po několika návštěvách během dubna a března, jsme se více poznaly, vždy přátelská atmosféra, proložená různými šprýmy a hecováním, to platí i o druhé směně.

Druhá směna, včetně kuchaře Pepy, vás vtáhne do přátelské atmosféry, že i když přijdete

mrzutí, nedáte si jednoho Bernarda, na které se stavíte, ale přidáte jedno dvě, přičemž se dovídám, že vedle Terky běhá po placu bratr Zbyňka, Ivan Bernard.

Takže Bernardům neuniknete, nejenže jej konzumujete, ale ještě, aby toho nebilo málo,

vás obsluhují a kasírují.Ještě se zmíním o dalším palci nahoru, souvisí s tím placením,

zase byl prví v ČA-KO, stačí vyndat s kapsy plastovou kartičku, a obsluha vám ji vrátí  s účtenkou, nesmíte akorát zapomenout na tuzér.

 

Během tohoto seznamovacího období oslovím Zbyňka.

"Prosím Tě co znamená na té knížce Tvrdohlavý muž, jméno autora, ten patří do rodiny?"

Pokračuji, "Kolik peněz ti mám zaplatit, já ji chci ?"

Zbyněk pokýval hlavou a odvětil "Petře, vem si ji."

A na můj protest ohledně finančního vyrovnání dodal, "Ber to jako dárek."

   To by znamenalo, že jsou tři bráchové.Knížky na okně již nebyly tři, ale jen jedna, kterou si odnáším.

 

Tvrdohlavý muž, - 

                            co jste si představili pod položenou otázkou v úvodu?

Knížku jsem přelouskal a získal mnoho odpovědí na mou zvědavost.

Hlavně, že autor pan Bernard je pouze shoda jmen s našimi Zbyňkem a Ivanem.

Našel jsem dost odpovědí na popřevratovém dění v naší zemi, nic méně, co jsem tvrdil, mě 

Tvrdohlavý muž, Stanislav, v dobře napsané knížce potvrdil.

Dovolte, malou poznámku, na straně patnáct.  "Malé podotknutí nad šnytem" stojí za seznámení.Mluví se o komunismu a demokracii.

Jsem nadšen, Čech pro Čechy,  jméno Stanislav Bernard patří mezi autory uvedené na začátku příběhu, s velkým rozdílem, nenarodil se v demokratické státě.

Uvědomuji si, že jsem měl být v začátcích svého podnikání Tvrdohlavý muž.